Aktualizováno ke dni: 17. 6. 2011

Ředitelství silnic a dálnic, Ministerstvo dopravy a Jihomoravský kraj prosazují jako "jedinou možnou" alternativu spojení Brna a Vídně vybudování rychlostní silnice R52 v úseku Pohořelice - Mikulov. Se záměrem nesouhlasí řada dotčených obcí a jejich obyvatel a jejich občanská sdružení (Nebojsa, Dolní Dunajovice proti R52, Mikulovsko bez dálnice). Odpůrci záměru namítají, že pálavská krajina by se po vybudování silnice R52 ocitla v kleštích dvou dálničních těles (R52 a dálnice D2), což by tuto unikátní oblast (Mikulov je 30 let součástí CHKO Pálava a 20 let součástí biosférické rezervace UNESCO) výrazně poškodilo a snížilo její přitažlivost pro turistiku a rekreaci. Důsledkem tohoto řešení by dále bylo přivedení mezinárodní kamionové dopravy směřující v severojižním směru z Polska do Rakouska na komunikaci I/40 Břeclav-Mikulov, procházející Lednicko-valtickým areálem. Doprava směřující od Vídně směrem na sever po trase Mikulov - Brno by navíc ještě zvýšila zátěž obcí při jižním okraji Brna, kde jsou přitom již dnes v důsledku provozu na dálnici "D1" překročeny limity hluku i znečištění ovzduší imisemi prachu.

Podle názoru odpůrců stavby by měly být především posouzeny a objektivně srovnány všechny reálné varianty spojení Brno - Vídeň dálničního typu. Vybrána by měla být ta varianta, která se na základě objektivního porovnání ukáže být variantou ekonomicky výhodnější, potřebnější z dopravního hlediska (vzhledem k odhadované dopravní zátěži) a příznivější pro životní prostředí. Požadavek takového srovnání přitom vyplývá z českých i evropských právních předpisů (mj. ze směrnic ES upravujících ochranu území,jež jsou součástí soustavy ""Natura 2000"). K tomuto posouzení by mělo dojít při pořizování územního plánu velkého územního celku pro dané území (dnes zásady územního rozvoje kraje) v procesu posuzování vlivů plánů a koncepcí, tzv. SEA. V případě dálničního spojení Brno – Vídeň však k takovému srovnání nikdy nedošlo, navzdory tomu, že reálná alternativa R52 existuje a odpůrci této stavby na ni opakovaně upozorňovali rozhodující orgány. Touto alternativou je především možnost využití stávající dálnice D2 a vybudování obchvatu Břeclavi v dostatečné kapacitě (jeho výstavba je plánována bez ohledu na řešení spojení Brno – Vídeň).

Místo posouzení variant spojení v rámci územního plánu proběhl v letech 2003 - 2005 proces "posouzení vlivů na životní prostředí (EIA)" samotné stavby „Rychlostní silnice R52 Pohořelice - Mikulov (Drasenhofen)". V rámci tohoto posouzení však nebyla varianta spojení přes Břeclav ani jiné alternativy trasy Pohořelice - Mikulov vůbec zvažovány. Odpůrci stavby uplatnili v procesu EIA řadu dalších nesouhlasných připomínek. Ministerstvo životního prostředí vydalo přesto k záměru souhlasné stanovisko.

Proti tomuto stanovisku podalo občanské sdružení "NEBOJSA" z Bavor a jeden z dotčených vlastníků s využitím "Aarhuské úmluvy" správní žalobu. V ní žalobci namítají, že neposouzením reálných variant spojení Brno - Vídeň došlo mimo jiné k porušení evropských směrnic o ochraně zvláště chráněných druhů živočichů a jejich stanovišť, neboť podle těchto směrnic lze zásah do chráněných území soustavy Natura 2000 uskutečnit jen tehdy, pokud neexistuje jiná, šetrnější varianta. Byla navíc porušena ustanovení českého i evropského práva a tzv. Espoo konvence o posuzování záměrů, jejichž vlivy přesahují státní hranice (ministerstvo mimo jiné nezapracovalo do svého stanoviska vyjádření rakouského ministerstva zemědělství, vodního a lesního hospodářství a životního prostředí, které obdrželo již v roce 2003). Výstavba R52 přitom nepochybně bude mít dopady i na rakouském území. Stanovisko ministerstva je dále v rozporu s jeho vlastním vyjádřením k "Návrhu koncepce rozvoje dopravních sítí v České republice do roku 2010" z roku 1999, v němž ministerstvo uvedlo, že před výstavbou R52 preferuje variantu využívající spojení přes dálnici D2.

V této správní žalobě se snažíme změnit dosavadní převládající výklad, podle kterého stanovisko EIA není podle českého práva závazným rozhodnutím (kterým je teprve územní rozhodnutí). Tento argument ignoruje skutečnost, že ačkoliv stanovisko EIA není závazné, jedná se o "akt podléhající účasti veřejnosti" podle Aarhuské úmluvy a "směrnice ES o posuzování vlivů na životní prostředí", který musí podléhat soudnímu přezkumu. Navíc, soudní přezkum územního rozhodnutí či dokonce stavebního povolení nemůže být považován za "včasný," zvláště vzhledem k faktické nemožnosti získání odkladného účinku žaloby a průměrné délce soudních řízení. Po Městském soudu v Praze a Nejvyšším správním soudu se nyní podáním zabývá Ústavní soud.

Územní plán VÚC Břeclavska

Jak již bylo uvedeno, mělo by být prvním krokem pro rozhodnutí o budoucím dálničním spojení Brno - Vídeň posouzení jeho variant v rámci pořizování územního plánu velkého územního celku pro dané území (dnes krajské zásady územního rozvoje). Pořizování územního plánu však provází řada nejasností a sporů. Již několik různých návrhů (např. územního plánu CHKO Pálava a územního plánu Jihomoravského kraje) bylo rozpracováno, avšak zůstalo nedokončeno. Podle usnesení Zastupitelstva Jihomoravského kraje č. 1204/04/Z 27 ze dne 23. 9. 2004 má být zpracován územní plán VÚC okresu Břeclav. Veřejné projednání návrhu zadání tohoto územního plánu proběhlo v říjnu 2004, avšak proces opět dále nepokračoval.

V roce 2005 krajský úřad Jihomoravského kraje zahájil projednávání "návrhu zadání územního plánu VÚC Břeclavska". Neexistuje přitom žádné usnesení, kterým by zastupitelstvo kraje o pořízení územního plánu VÚC "Břeclavska" rozhodlo.

Návrh zadání tohoto územního plánu kromě toho nebyl posouzen v souladu s platným zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí. Byl posouzen pouze přípravný podklad územního plánu (územní prognóza), navíc podle starého (v době posouzení již neplatného) zákona z roku 1992. Zatímco při posuzování vlivů stavby rychlostní komunikace R52 ("projektové EIA") byly četné požadavky veřejnosti na posouzení alternativních variant vedení koridoru "dálničního spojení" Brna a Vídně odmítány zejména s odůvodněním, že vymezení koridorů dopravních staveb a posouzení jejich vlivů na životní prostředí je nutno provést v rámci procesů pořizování územně plánovací dokumentace, v návrhu zadání územního plánu VÚC Břeclavska se pro výběr jediné varianty koridoru rychlostní komunikace R 52 (a tím i "dálničního spojení" Brno - Vídeň) naopak argumentuje právě výsledkem "projektové EIA" na záměr rychlostní komunikace.

Proti postupu krajského úřadu podali dotčení vlastníci, obce, občanská sdružení i EPS řadu námitek a stížností. Před zasedáním zastupitelstva v listopadu 2005 oslovili zastupitele "otevřeným dopisem", doplněným "podrobným rozborem nejdůležitějších nezákonností, k nimž v průběhu pořizování návrhu zadání územního plánu VÚC Břeclavska došlo". V otevřeném dopise jeho signatáři vyzvali zastupitele, aby návrh zadání územního plánu VÚC Břeclavsko neschválili. Přesto bylo zadání územního plánu schváleno.

Na jaře 2006 zveřejnil krajský úřad návrh územního plánu. Kromě opakovaných námitek a připomínek k tomuto návrhu se proto EPS (i jménem obce Dolní Dunajovice a sedmnácti jednotlivců a občanských sdružení) obrátil s podnětem ve věci R52 na Veřejného ochránce práv. Ten vydal v listopadu první zprávu, v níž konstatoval závažná pochybení úřadu týkající se posuzování vlivů silnice R52 na životní prostředí. Několik dnů poté Zastupitelstvo Jihomoravského kraje územní plán Břeclavska schválilo. Obce Bavory a Dolní Dunajovice, tři vlastníci nemovitostí a tři občanská sdružení podali k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zrušení územního plánu. Soud se však tímto návrhem odmítl zabývat (v rozporu se svým právním názorem, vysloveným v případu nové letištní dráhy letiště Ruzyně). Podstata sporu se tak přesouvá do stále pozdějších fází rozhodování, v současnosti se jí zabývá Ústavní soud.

Další souvislosti

EPS a další nevládní organizace z České republiky a Rakouska informovaly o problematických aspektech plánované výstavby dálničního spojení Brna a Vídně přes Mikulov rovněž Evropskou komisi a Evropskou investiční banku. Obě instituce ve svých odpovědích potvrdily, že jsou si vědomy problematických aspektů případu a že dosud neschválily poskytnutí žádných finančních prostředků pro tento záměr. Evropská komise kromě toho navrhuje České republice provedení nezávislé studie, srovnávající možné alternativy. Na konci května 2008 zahájila Evropská komise řízení proti České republice pro porušení evropského práva v souvislosti s procesem SEA na územní plán velkého územního celku Břeclavska. MŽP totiž postupovalo dle tehdy již neplatného zákona, který nebyl v souladu s evropskou SEA směrnicí, a navzdory tomu vydalo kladné stanovisko.

S případem rovněž souvisí projednávání Operačního programu doprava, na jehož základě má být v budoucnu mimo jiné výstavba R52 financována z evropských fondů. Posuzování vlivů návrhu tohoto operačního programu na životní prostředí provázela řada nedostatků (byl ignorován špatný stav životního prostředí v některých lokalitách, neproběhlo mezistátní posouzení vlivů, ačkoli jde o koncepci jejíchž vlivy zasahují i sousední státy, nebyly posouzeny varianty problematických staveb, připomínky veřejnosti nebyly řádně vypořádány, atd.). Nevládní organizace podaly z těchto důvodů stížnost k Evropské komisi.

Rozhodování o konečné podobě dálničního spojení Brno – Vídeň je stále více politickou záležitostí. V průběhu posledních měsíců došlo k několika kontroverzním jednáním vlády o R52 – kontroverzním proto, že byly doplňovány na program jednání vlády až zpětně a byl porušován i samotný Jednací řád vlády (zásadní připomínky některých ministrů nebyly vypořádány řádně nebo byly zcela ignorovány). Vláda pak rozhodovala o konkrétní trase dálnice, k čemuž nemá pravomoci dle Ústavy ČR. Nakonec přijala usnesení (č.735 ze dne 9.6.2008), kterým schválila jak R52, tak variantu R55 s pokynem k sjednávání mezinárodních smluv s Rakouskem o hraničním bodu.

Vzhledem k celé řadě netransparentních kroků, konstantnímu porušování práva v procesu rozhodování o spojení Brno – Vídeň, a objemu financí, které již byly a mají být použity na realizaci záměru R52 (naposledy zadání srovnávacích studií Ředitelstvím silnic a dálnic firmám DHV spol. s r.o. a Babite spol. s r.o., které stály zhruba 3 miliony Kč a přitom se na jejich výsledek vůbec nečekalo a mezitím proběhla zmíněná jednání vlády; navíc již samotné zadání těchto studií neobjektivně znevýhodňuje břeclavskou variantu), stala se celá kauza předmětem pozornosti Nejvyššího kontrolního úřadu, který zahájil kontrolní akci s názvem „Finanční prostředky na pořízení silničního spojení Brno–Vídeň (R52)“.

Přehled nejvýznamnějších událostí

15. 1. 2003 - zahájen proces posuzování vlivu stavby "Rychlostní silnice R52 Pohořelice - Mikulov (Drasenhofen)" na životní prostředí na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb.

23. 9. 2004 - usnesení Zastupitelstva Jihomoravského kraje o "souhlasu s pořízením ÚP VÚC okresu Břeclav na základě projednané Územní prognózy Jihomoravského kraje"

8. 10. 2004 - veřejné projednání "Návrhu zadání Územního plánu velkého územního celku okresu Břeclav"

13. 6. 2005 - veřejné projednání "Územní prognózy Břeclavska" a zároveň "Posouzení vlivů Územní prognózy Břeclavska na životní prostředí"

21. 6. 2005 - zveřejněno souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí k záměru výstavby R 52 (stanovisko EIA)

22. 8. 2005 - podána žaloba občanského sdružení "NEBOJSA" a vlastníka nemovitostí proti souhlasnému stanovisku ministerstva

19. - 22. 9. 2005 - veřejné projednání "Návrhu zadání Územního plánu velkého územního celku Břeclavska"

2. 11. 2005 - zveřejněn "otevřený dopis" obcí a občanských sdružení, vyzývající členy Zastupitelstva JMK aby neschválili návrh zadání územního plánu VÚC Břeclavsko

15. 12. 2005 - Zastupitelstvo Jihomoravského kraje schválilo zadání územního plánu VÚC Břeclavska

28. 2. 2006 - Městský soud v Praze odmítl žalobu proti stanovisku EIA k záměru výstavby R 52

10. 3. 2006 Memorandum občanských iniciativ Jižní Moravy a Dolního Rakouska ve věci plánování dopravních komunikací v regionu

13. 4. 2006 - kasační stížnost proti rozsudku o odmítnutí žaloby proti stanovisku EIA městským soudem

26. 4. 2006 - podnět Veřejnému ochránci práv ve věci postupu při pořizování Územního plánu velkého územního celku Břeclavska

2. - 17.5. 2006 - podávání námitek a připomínek k návrhu územního plánu Břeclavska

12. 7. 2006 - připomínky k procesu EIA na dálnici A5 úsek Schrick - Poysbrunn

8. 6. 2006 - dopis nevládních organizací řediteli EIB o problematických dopravních stavbách na jižní Moravě

3. 11. 2006 - zpráva Veřejného ochránce práv o výsledku šetření v rámci dálničního spojení Brna a Vídně

9. 11. 2006 - Zastupitelstvo Jihomoravského kraje schválilo územního plán VÚC Břeclavska

14. 11. 2006 - dopis nevládních organizací z ČR a Rakouska a CEE Bankwatch ve věci dálničního spojení Brna a Vídně komisařům pro životní prostředí, regionální rozvoj a dopravu

20. 11. 2006 - připomínky k procesu EIA na dálnici A5 - úsek Poysbrunn - Drasenhofen

9. 1. 2007- podání návrhu na zrušení územního plánu VÚC Břeclavska k Nejvyššímu správnímu soudu

13. 3. 2007 Nejvyšší správní soud odmítl návrh na zrušení územního plánu VÚC Břeclavska

27. 3. 2007 - veřejné projednání dokumentace EIA na dálnici A5 - úsek Poysbrunn - Drasenhofen

19. 4. 2007 - podána stížnost proti průběhu a výsledku posouzení vlivů návrhu Operačního programu doprava na životní prostředí

9.5 2007 – závěrečné stanovisko Veřejného ochránce práv (kritizuje postup Jihomoravského kraje, ŘSD a Ministerstva dopravy a MŽP ve věci spojení Brno – Vídeň)

27.7.2007 – podána ústavní stížnost – ÚP VÚC Břeclavska

21.1.2008 – podán Request for Internal Review (žádost o přezkum) na Evropskou komisi na rozhodnutí o schválení Operačního programu doprava

7.2.2008 – závěrečná zpráva Veřejného ochránce práv k případu R52

4.4.2008 – NSS – rozsudek o zamítnutí kasační stížnosti proti EIA na R52

28.5.2008 – Evropská komise zahájila řízení proti České republice pro porušení evropského práva (směrnice SEA)

29.5.2008 – podána ústavní stížnost –EIA na R52

V roce 2009 pracovali na tomto případu právníci EPS společně s právníky Justice and Environment v rámci projektu Life+.

Práci na tomto případu podpořila  v letech 2009 a 2010 nadace OSF a v letech 2008 - 2011 nadace OSI.