Ojedinělost táborského referenda spočívá v jeho předmětu. V referendu měli táborští občané možnost vyslovit svůj souhlas nebo nesouhlas se stavbou dvou nových silničních komunikací, které by výrazným způsobem ovlivnily veřejný prostor v centru města. První z obou komunikací měla protínat místní unikátní botanickou zahradu, druhá měla zabrat část klidové zóny vodní nádrže Jordán.
Podobně jako u každé nové věci, nebyla ani cesta k uskutečnění referenda jednoduchá. Řada místních politiků se cítila dotčena, že jim někdo chce vzít monopol moci. Objevovaly se názory, že lidé budou k hlasování přistupovat emocionálně (jakoby zastupitelé rozhodovali vždy jen racionálně). Uskutečnění
referenda se od počátku setkalo s velkým odporem státní správy, jmenovitě Okresního úřadu v Táboře.od počátku setkalo s velkým odporem státní správy, jmenovitě Okresního úřadu v Táboře.
Konání referenda se podařilo prosadit Ekologickému právnímu servisu ve spolupráci s dalšími místními občanskými sdruženími a jednotlivci, kteří vytvořili neformální iniciativu s názvem Občané pro referendum. Výsledek referenda je jednoznačným úspěchem ekologických organizací - téměř 80% voličů vyslovilo proti výstavbě obou silnic. Problém,
o němž se diskutovalo po mnoho let, tak konečně nalezl své řešení. Podařilo se zabránit devastaci uličního prostoru automobily a dalšímu nárůstu automobilového provozu v centru města. Výsledek referenda je rovněž impulsem ke korekci dosavadního přístupu k řešení dopravních problémů v Táboře. Jak se po referendu vyjádřil s ohledem na nově řešený územní plán starosta ing. Dědič, projektanti původně nepočítali s tak silným omezením automobilové dopravy.
Táborský příklad dokázal, že referendum může být funkčním nástrojem řešení lokálních problémů. Cílem tohoto materiálu je popsat proces a aktivity, které vedly k uspořádání referenda a poskytnout inspiraci dalším občanům, kteří se chtějí tímto způsobem účastnit rozhodování o věcech veřejných.
