Sběr podpisů

Nezbytnou podmínkou zákona pro vyhlášení referenda je, aby navrhovatel předložil spolu s návrhem na jeho konání podpisové listiny s podpisy přibližně tří tisíc občanů Tábora starších osmnácti let. Tento počet stanoví § 11 zákona č. 298/1992 Sb., o místním referendu a určuje se jako procento z celkového počtu oprávněných voličů ve městě. Liší se tedy město od města a je třeba ho vypočítat na základě seznamu oprávněných voličů, který lze získat na příslušném městském úřadě.

Za účelem sběru podpisů vytvořil EPS dle požadavků zákona vzor podpisové listiny a spolu s ostatními Občany pro referendum naplánoval kampaň. Dne 6. dubna 2000 ji odstartovala tisková konference, kde se novinářům poprvé představili navrhovatelka a její náhradníci.

Několik dnů poté byl sběr podpisů na jednom z táborských náměstí slavnostně zahájen. Zahájení se zúčastnili takřka všichni členové iniciativy Občané pro referendum, pro pobavení zahrála i místní countryová skupina. Podpora myšlenky referenda veřejností byla větší, než očekávali sami organizátoři. Jen během prvního víkendu se podařilo shromáždit cca 500 podpisů, tedy šestinu potřebného počtu. V následujících týdnech mohli občané připojit svůj podpis na archy umístěné na všech táborských poštách a ve vybraných obchodech. Množství podpisů se podařilo získat také díky dvěma mobilním stánkům umístěným na frekventované třídě 9. května a operativně na nejrůznějších místech, kde se shromažďujel větší počet lidí (např. supermarkety). Dobrovolníci u každého infostánku vysvětlovali občanům důvody pro vyhlášení referenda.

Všechny domácnosti obdrželi informační materiál s podpisovým archem (viz příloha č. 1), který mohli občané po vyplnění buď přímo zaslat na adresu Občanů pro referendum, nebo odevzdat na poštách do speciálně připravených schránek označených logem referenda.

Myšlenku referenda svým vyjádřením podpořila i řada osobností, ať už přímo spjatých s Táborem, nebo s tématem budování občanské společnosti a ochrany životního prostředí mezi jinými současný ministr životního prostředí Miloš Kužvart, bývalý ministr téhož resortu Martin Bursík, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Petra Buzková, profesor filosofie Erazim Kohák, majitel galerie v Táboře a herec Rudolf Hrušínský a mnoho dalších.

Sběr podpisů definitivně skončil 4. července 2000, kdy navrhovatelka podala ve smyslu § 12 zákona o místním referendu návrh na konání místního referenda (viz příloha č. 2). Protože Občané pro referendum na základě různých signálů očekávali problémy při vyhlašování referenda, přiložili k návrhu vlastní právní analýzu otázek a odborné stanovisko katedry správního práva Právnické fakulty Masarykovy
univerzity v Brně k souladu otázek navrhovaných k rozhodnutí referendem se zákonem o místním referendu.

Návrh na konání referenda obsahoval požadavek, aby referendum proběhlo souběžně s volbami do vyšších územně samosprávných celků, které měly proběhnout v listopadu 2000. Spojení referenda a voleb mělo přinést vyšší účast občanů a nižší finanční náklady.

Kdo chce psa bít, hůl si najde
Po podání návrhu čekaly Občany pro referendum první vážné problémy, které konání referenda takřka zabránily. Původcem těchto problémů byly obstrukce ze strany státní správy reprezentované zejména přednostou Okresního úřadu v Táboře Františkem Borešem a úředníky Ministerstva vnitra. Ještě před podáním návrhu na vyhlášení referenda proběhla výměna názorů mezi Městským úřadem Tábor a Ministerstvem vnitra. Ministerstvo vnitra vydalo stanovisko, v němž zcela nekompetentně konstatovalo nezákonnost referendových otázek. Městská rada referendum dne 31. července přesto vyhlásila. Přednosta Okresního úřadu v Táboře však výkon tohoto rozhodnutí dne 8. srpna pozastavil a požádal Městskou radu, aby ho na svém zasedání sama zrušila. Důvody, které Okresní úřad pro tento krok uvedl a způsob, jakým to učinil svědčí o tom, že primárním cílem Okresního úřadu bylo prostě zabránit konání referenda.

Argumenty pro takový krok se vždycky nějaké najdou. Okresní úřad se v odůvodnění svého rozhodnutí opřel
o stejné odůvodnění jako Ministerstvo vnitra ve svém stanovisku, a sice, že by uskutečnění referenda zasahovalo do územního plánování, které je výkonem státní správy, a proto o něm nelze referendum konat. Jde o očividný nesmysl, neboť v referendových otázkách se vůbec nehovoří o územním plánování, ale o programu rozvoje města. Ten se nevytváří v rámci výkonu statní správy, nýbrž samosprávy, a jeho vztah k územnímu plánování je naprosto přesně vymezen v prováděcí vyhlášce ke stavebnímu zákonu
č. 131/1998 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci. Z přílohy č. 1 této vyhlášky vyplývá, že program rozvoje obce je neopominutelným podkladem v procesu vytvářen územního plánu. Tyto dva pojmy nelze tedy

zaměňovat, jak to učinil Okresní úřad. Občané pro referendum na tento fakt předem upozornili a zároveň zadali zpracování právní expertizy, jež tento názor potvrdila a kterou měl Okresní úřad v době přijímání svého rozhodnutí prokazatelně k dispozici.

Stejně neopodstatněné byly i další argumenty v jednostránkovém odůvodnění rozhodnutí Okresního úřadu. Za připomenutí stojí skutečnost, že Okresní úřad porušil zákon už tím, že si vůbec dovolil pozastavit výkon usnesení o vyhlášení referenda. Zákon o místním referendu zná jediný způsob, kdy může Okresní úřad do konání referenda zasáhnout - může zrušit jeho výsledek, jestliže je v rozporu se zákonem.

Zástupci Ekologického právního servisu se účastnili jednání s přednostou Okresního úřadu, jehož cílem bylo dohodnout postup tak, aby referendum proběhlo. Úředníci OkÚ však na tomto jednání prokázali nejen absolutní neochotu svůj postoj změnit, ale i neznalost příslušné právní úpravy.

Proto Občané pro referendum přistoupili k podání stížnosti na postup OkÚ adresované Ministerstvu vnitra. Zároveň začali zpracovávat stížnost k Ústavnímu soudu ČR. Ke stejnému kroku přistoupilo na návrh Občanů pro referendum i město Tábor. Celá záležitost však vzala zajímavý obrat, když ministerstvo vnitra revidovalo svůj původní postoj k referendu a ve svém stanovisku ze dne 13. září došlo k závěru, že se vlastně spletlo (!), když zaměnilo pojem "územní plánování" s pojmem "program rozvoje". Okresní úřad pak na základě tohoto stanoviska a tlaku veřejného mínění své rozhodnutí o pozastavení výkonu usnesení Městské rady o vyhlášení referenda dne 14. září zrušil. Konání referenda v navrženém termínu už nic nestálo v cestě.

Postup státní správy a zejména Okresního úřadu v celé věci dokazuje aroganci státní moci, která na základě nechuti k nástrojům přímé demokracie
a s velmi špatnou znalostí příslušné právní úpravy bezskrupolózně zasahuje do ústavně zaručeného práva občanů podílet se přímo na správě věcí veřejných. Nebýt nesmírného tlaku veřejného mínění, který se Občanům pro referendum podařilo vyvinout, nebýt jejich vysoké právní erudice a v neposlední řadě nemalých finančních prostředků investovaných do nezávislých odborných posudků, nebylo by možno referendum prosadit. Jindy "neomylní" představitelé
státní správy museli před tímto tlakem ustoupit
a dodržet zákon.

Volby do krajských zastupitelstev Prezident republiky vyhlásil na 12. listopad 2000. Stejný den tedy mělo proběhnout i místní referendum. Podařilo se dosáhnout maximálního sjednocení obou hlasování, což velmi zjednodušilo celou situaci voličům. Byla ustavena jednotná soustava volebních komisí, k vhazování vyplněných lístků sloužila pouze jedna urna. Voliči tak nemuseli navštěvovat dvě místnosti a registrovat se u dvou volebních komisí. Dostali pouze barevně rozlišené volební lístky, jeden pro referendum a jeden pro volby. Protože měli Občané pro referendum obavy z dalších obstrukcí vůči referendu, nominovala navrhovatelka referenda dva pracovníky Ekologického právního servisu do místní volební komise, která je nadřazena okrskovým volebním komisím a řídí přípravy a průběh referenda. Mgr. Martin Prokop z EPS se stal předsedou této komise a Mgr. Vítězslav Dohnal jejím místopředsedou. Vedle toho se další Občané pro referendum stali členy okrskových volebních komisí, takže měli v době konání referenda své zástupce takřka ve všech volebních okrscích a mohli přímo hodnotit průběh referenda.