Namísto závěru

Jak už bylo řečeno, cesta k vítězství v referendu nebyla lehká. Od počátku se tato snaha setkala s odporem zejména části místních politiků a posléze i úřadů. Nejčastějším argumentem se stalo tvrzení o tom, že uspořádání referenda jsou vyhozené peníze. Poté, co jsme zformulovali konkrétní otázky, na které mají občané v přímém hlasování odpovídat, směřovala kritika proti jejich znění. Starosta nejprve tvrdil, že neví, co je to"program rozvoje". Pak se objevil názor, že otázky zastřeně směřují k rozhodování o územním plánu, což je nepřípustné. Vleklé spory se vedly i o výraz použitý v obou otázkách "s konečnou platností". Tyto výhrady posílilo navíc i vyjádření legislativního odboru Ministerstva vnitra ČR, které o podobné argumenty opíralo názor, že položené otázky jsou v rozporu se zákonem. Nakonec se díky právním analýzám, stížnostem a tlaku veřejného mínění podařilo přesvědčit radu města a ministerstvo vnitra, aby referendu nebránili. Vyhlášení referenda velmi napomohl kladný vztah zejména místních sdělovacích prostředků k této aktivitě občanů.

Ukázalo se, že představitelé města nejednají
s veřejností otevřeně. Poté, co více než 12% voličů podpořilo myšlenku konání referenda, žádný ze zastupitelů se neodvážil otevřeně proti referendu vystupovat. Ovšem jakmile OkÚ konání referenda zrušil, město neučinilo žádné aktivní kroky pro konání referenda. Současně se starosta i někteří zastupitelé od počátku snažili vyvolat dojem, že referendum není potřeba, protože silnice nikdo stavět nechce. Veřejnost se však postupně dozvídala, že to není pravda, protože na přípravě výstavby se intenzivně pracuje. Město např. nesouhlasilo s vyhlášením botanické zahrady za kulturní památku, protože se zde má stavět silnice. Veřejná iniciativa proto nemohla spoléhat na pomoc městských orgánů, všechno si musela zajišťovat sama a město k aktivitě nutit veřejným tlakem. Občané museli kontrolovat, zda to, co politici říkají je skutečně pravda a zajišťovat si nezávislé posouzení všech tvrzení. To samozřejmě zvýšilo odbornou i finanční náročnost této občanské aktivity. Lze konstatovat, že bez právního, organizačního a technického zázemí EPS by referendum neproběhlo.

Velmi prospěšnou se ukázala spolupráce s některými zastupiteli a radními města. Díky nim mohli příznivci referenda velmi účinně prosazovat své návrhy u orgánů města. Ovšem od okamžiku, kdy se ukázalo, že referendum zřejmě bude, se někteří zastupitelé snažili věc politizovat. Tvrdili, že jde
o politickou hru jiných zastupitelů, kteří mají ambice dostat se do vedení města. Proto museli být Občané pro referendum velmi opatrní při vyjednávání s místními politiky a podobným obviněním čelit maximální otevřeností a průhledností všech kroků.

Během kampaně k referendu vyšlo najevo, že politické vedení města (zastupitelé a radní) nejsou ochotni veřejně obhajovat kontroverzní rozhodnutí, která učiní. Ve veřejných diskusích se v roli obhájců výstavby silnic nejčastěji objevovali úředníci, kteří však nenesou žádnou politickou zodpovědnost ve vztahu k občanům města a kteří jsou jednostranně zaměření na automobilovou dopravu. Projevila se tak všeobecná neschopnost vedení města prezentovat své postoje, účinně informovat veřejnost a zapojovat ji do řešení věcí veřejných. Úřední vývěska a radniční noviny bohužel nestačí.

Finanční zajištění místního referenda

Přímé náklady na uskutečnění lidového hlasování nesl v souladu se zákonem o místním referendu městský rozpočet. Veškerá činnost neziskových organizací zainteresovaných v projektu místního referenda byla financována formou grantů nadací. Projekty s žádostmi o podporu byly podávány buď Sdružením pro ochranu botanické zahrady za výrazné pomoci Ekologického právního servisu, nebo přímo Ekologickým právním
servisem.
Náklady na jednotlivé aktivity v průběhu projektu k lednu 2001:

Rozdíl mezi příjmy a výdaji je dán tím, že některé z uvedených projektů probíhají i v roce 2001 a budou sloužit k financování doplňkových aktivit, na něž nedošlo v minulém roce.

Autoři tohoto materiálu děkují všem, kteří se na přípravách referenda aktivně podíleli, zejména Jiřímu Bumerlovi, Ivanu Dvořákovi, Jiřímu Fišerovi, Ondřejovi Folkovi, Jakubu Hniličkovi, Lence Hotovcové, Františku Korbelovi, Radku Kolibíkovi, Evě Kozinské, Jiřímu Loskotovi, Jiřímu Lutovskému, Ivaně Nápravníkové, Tomáši Mrázovi, Stanislavu Pazderkovi, Martinu Prokopovi, Radce a Janovi Radimským, Blance Rejlkové, Janě Rinkeové, Marii Rybářové, Milošovi a Nadě Tuháčkovým a Jaromíru Volkovi.

Na uspořádání referenda finančně přispěli: