Zákony na objednávku

ilustrační foto, autor neznámý

Politici rozhodují na objednávku byznysu. Dá se s tím něco dělat?

Pro demokratické rozhodování je potřebné, aby zástupci různých zájmových skupin chodili za politiky a seznamovali je se svými potřebami, fakty a názory. V České republice však chybí právní úprava, která by zajišťovala, že občan může zjistit, na základě čeho se politici vlastně rozhodují. Politikům se tak nedá věřit, že v důležitých věcech  nerozhodují jenom na objednávku vlivných lobbistů byznysu.

Definice problému

  • Neexistuje zákon o lobbingu
    Ve všech vyspělých demokratických státech takový zákon mají a všude více či méně funguje.
  • Lobbisti se s politiky schází „na tajňačku“ 
    Jachta v Toskánsku, golf v Dubaji. 
    V roce 2007 jsme chtěli zjistit, na základě čeho se rozhodovalo o povolení továrny LG Philips, na které stát nakonec prodělal. Ministerstvo průmyslu nám odmítlo poskytnout informace o ministrových schůzkách. Podali jsme žalobu a vyhráli, ale ani po čtyřech letech jsme se nedostali k ničemu víc, než jen k informacím tiskového oddělení o oficiálních akcích ministra.
  • Zákony píše průmysl
    V roce 2009 byl protiústavně schválen přílepek k zákonu, kterým se politici vzdali státního příjmu ve výši téměř 50 miliard ve prospěch výrobců energií. Skoro doslova při tom opakovali argumenty ČEZu. 

Řešení problému   Další souvislosti

Řešení problému

Aby bylo možné hlídat, na základě jakých informací a v zájmu koho politici přijímají svá rozhodnutí, je potřebné přijmout kvalitní právní úpravu lobbingu. 

Lobbing jako takový je přirozenou a žádoucí součástí fungování demokratických států, napomáhá vyjadřování a prosazování zájmů nejrůznějších částí společnosti a je zároveň informačním kanálem pro ty, kteří rozhodují. Pokud však do lobbingu není vidět je místem, kde prorůstá politika s byznysem. 

Základ kvalitního zákona o lobbingu

    1. Veřejnost má právo vědět
      na základě čeho držitelé veřejné moci činí svá rozhodnutí, a to včetně toho, kdo je v příslušných otázkách lobboval.
    2. Lobbisti se registrují
      pokud nejméně  4x za 3 měsíce komunikují s politiky či dalšími v zákoně jmenovanými veřejnými činiteli.
    3. Lobbisti podávají zprávy
      o tom, kdy, u koho a za co lobbovali.
    4. Politici zveřejňují schůzky s lobbisty
      vedou si diáře, kam uvádějí své schůzky s lobbisty, a ty zveřejňují.
    5. Dohlíží nezávislý orgán
      tzv. zmocněnec pro kontrolu lobbingu  volený parlamentem, který může  udělovat sankce za porušování zákona.
    6. Politik se nemůže stát lobbistou hned po odchodu z funkce
      aby nedocházelo ke zneužívání kontaktů z doby, kdy politik vykonával veřejnou funkci, pro soukromé účely, musí s lobbingem dva roky počkat. 

Přijetí zákona, který zvýší transparentnost v rozhodovacích procesech povede k větší důvěře veřejnosti v politiku a pomůže ke kvalitnějšímu rozhodování.

Přečtěte si celý návrh zákona, který jsme připravili. Vodítkem nám byla doporučení OECD a zkušenosti ze zahraničí.


Co je třeba schválit?

  • Zákon o lobbingu
  • Novela zákona o střetu zájmů
  • Novela zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny

Současný stav

Připravili jsme paragrafový návrh zákona o lobbingu, na kterém se shodly hlavní protikorupční organizace v České republice. Návrh vychází z výsledků kulatých stolů pořádaných Respekt institutem na jaře 2011 a příkladů dobré praxe ze zahraničí.

Souvislosti

Lobbisti a politici na dovolené v Toskánsku 

Podle návrhu zákona, který předkládáme, by museli jak lobbisté, tak politici zveřejňovat i svá „neformální setkání“, tedy jak dovolenou v Toskánsku, tak golf v Dubaji.

Definice, kterou navrhujeme totiž říká, že každá komunikace registrovaného lobbisty s veřejným funkcionářem je vždy lobbistickým kontaktem. 

Nelze se vymluvit na neformálnost či dovolenou. Veřejní činitelé nejsou ve standardním pracovně-právním vztahu, ale jsou voleni občany České republiky na celé funkční období a podléhají veřejnému dohledu.

Definice lobbingového kontaktu

Podle pozitivního vymezení by měla být lobbistickým kontaktem:  komunikace, včetně jednostranné komunikace, s veřejným funkcionářem, jejímž cílem je ovlivnit rozhodování orgánů veřejné moci nebo proces, který rozhodování předchází, a dosáhnout vypracování, předložení, projednání, schválení, změny nebo doplnění návrhu předpisu nebo dokumentu. Každá komunikace registrovaného lobbisty s veřejným funkcionářem by měla vždy být lobbistickým kontaktem.

Definice lobbisty

Lobbistou je osoba, která soustavně vykonává lobbing. Pokud osoba uskutečnila v rámci jednoho kalendářního čtvrtletí nejméně čtyři lobbistické kontakty, případně uskutečnila v rámci jednoho kalendářního roku pět nebo více lobbistických kontaktů, platí, že soustavně vykonává lobbing.

Definice lobbovaného 

V zákoně o lobbingu je nutné taxativně stanovit, jaké subjekty jsou adresáty lobbingu. Podporujeme výčet následujících veřejných funkcionářů: poslanec a senátor Parlamentu ČR, člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy, v jehož čele není člen vlády, náměstek člena vlády, náměstek vedoucího Úřadu vlády, asistenti a poradci poslanců, senátorů a členů vlády. Tyto subjekty patří mezi nejčastější cíle lobbistů, a proto je nutné zvýšit transparentnost těchto interakcí.

Přečtěte si celý návrh zákona, který jsme připravili.

Další zdroje a odkazy: