Soukromoprávní prostředky ochrany před hlukem

Ochrana zdraví a zdravých životních podmínek lidí před hlukem je zpravidla realizována předpisy práva veřejného. 

Anotace článku JUDr. Michala Bernarda, publikováno v časopise Právní rozhledy 5/2008.

Základní veřejnoprávní normou je zákon o ochraně veřejného zdraví, do nějž se promítají i požadavky práva evropského, konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES, o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí. Nadměrnému hluku je však možné se bránit i cestou práva soukromého. Soudní ochrana je potřebná především tam, kde selhaly orgány veřejné správy při své povinnosti chránit zdraví obyvatel před nadměrným hlukem. Autor se proto zaměřil na rozbor jednotlivých typů soukromoprávních žalob, které lze využít k ochraně před nadměrným hlukem a dalšími imisemi. Speciální pozornost je pak věnována problematice hluku z dopravy.

Ochrana před nadměrným hlukem je subjektivním právem každé fyzické osoby. Právo na ochranu před hlukem je součástí práv upravených jak Listinou základních práv a svobod, tak Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Konkrétně se jedná o práva na ochranu zdraví a na ochranu výkonu vlastnického práva, na ochranu soukromého a rodinného života a na příznivé životní prostředí.

Základ soukromoprávní ochrany před hlukem představuje občanský zákoník. Ten obsahuje řadu nástrojů, které lze využít při ochraně zdraví a zdravých životních podmínek lidí před hlukem (stejně jako před dalšími imisemi, např. zápachem, prachem, kouřem, zastíněním atd.). Soukromoprávní prostředky ochrany před hlukem autor rozděluje na prostředky preventivního charakteru a prostředky následného řešení protiprávního jednání nebo protiprávního stavu. Prostředky preventivního charakteru se použijí tam, kde k překračování hlukových limitů ještě nedochází, ale je pravděpodobné, že k němu může dojít (např. při výstavbě továrny nebo dálnice).

Prostředky následného řešení se uplatní tam, kde k obtěžování hlukem již dochází (např. z provozu kamenolomu nebo z provozu na komunikaci). Nejpřiléhavější typy soukromoprávního soudního prostředku, který lze k ochraně před hlukem využít, představují především následující tři žaloby: sousedská, na ochranu osobnosti a na náhradu škody. Ty autor do podrobna rozebírá ve vztahu k pojednávanému problému, včetně ilustrace relevantní judikaturou.

Autor dochází k závěru, že hluková zátěž je jedním z nejvýznamnějších negativních projevů současné doby, zejména v městském prostředí a podél dopravních komunikací. Právo na ochranu před nadměrným hlukem musí být považováno za veřejný zájem a soudní ochrana dotčených osob v případech nezákonné hlukové zátěže je nezbytným doplňkem ochrany poskytované orgány veřejné správy.

Celý článek Soukromoprávní prostředky ochrany před hlukem.